Pondělí 5. prosince byl v naší škole dlouho očekávaným dnem. Jak nejmenší, tak starší děti se na něj těšily. Ty malé s dobře pozorovatelným rozechvěním a ty starší se špatně skrývanou nervozitou. Tak jako tak, směsice radosti, očekávání, strachu a nejistoty naplnila atmosféru pátého prosincového dne.
Všechno začalo s prvním zvoněním, kdy starší žáci ustrojili vánoční stromeček, tentokráte laděný do modré barvy a umístili ho do vstupní chodby. Každý, kdo vešel do školy, hned pookřál pohledem na typický symbol Vánoc. Nasál vůni opravdového jehličí a začal se těšit na to, co přijde dál.
První dvě vyučovací hodiny byly ve znamení příprav. Těch se na výbornou zhostili žáci vyšších ročníků. Těm menším, aby se jim zkrátilo čekání, přečetla paní učitelka zbrusu novou pohádku O zapomnětlivém Mikuláši.
Po velké přestávce seděly děti ve třídách jako zařezané.
Žádný pedagog na světě nemá takovou autoritu jako svatý Mikuláš!
Po zazvonění zvonečku vešla do tříd trojice. Mikuláš, čert a anděl. Ti si vyslechli čtení z Knihy hříchů a jednotlivým žáčkům pohrozili možným pobytem v pekle nebo je pochválilli za dobré školní výsledky. Pravdou je, že všichni nakonec si mohli pochutnat na sladkých dárcích.
Když se trojlístek odebral plnit povinnosti jinam, mikulášská besídka zdaleka neskončila. Nejmenší děti s pomocí paní učitelky připravovaly bramborový salát z babiččina receptáře. Nejprve si přečetly recept, připravily suroviny a pak už krájely, míchaly sekaly a hlavně – ochutnávaly. Všichni se shodli, že takhle dobrý bramborový salát neumí ani sám proslavený mistr Babica. Žáci vzali i na ochutnávku domů.
